Rok uběhl zase jako voda a mně zbývá posledníh 6 týdnů v Pekingu. Léto vrcholí, teploty se stále drží na 35C, vlhkost stále roste a vzhledem k znečištění je už několik týdnů vidět maximálně na 200 mětrů. Naše nejhorší obavy tento týden potvrdil i Wall Street Journal, když kvalita vzduchu v Pekingu byla v první polovině roku 2010 nejhorší od roku 2005. Na víkend naštěstí opět odjíždím do 300km vzdáleného přímořského letoviska Beidahe, abych alespoň trochu ulevil mým zajisté již černajícím plicím.
Dnes ráno jsem si vyzvedl ruská víza a potvrdil rezervaci lůžka na vlaku K3 transibiřské magistrály. Přesněji je to trať transmongolská na trase Peking-Ulanbaatar-Ulan Ude-Irkustk-Novosibirsk-Niznyj Novogrod-Moskva. Epická cest trvá 6 dní a 5 nocí, překonává téměř 8000km. Lístek přijde na zhruba 11000Kč na “tvrdém” lůžku. Na cestu vyrážím 8.září, abych pak v pondělí 13. dorzil do Moskvy. Po plánovaných dvou nocích v hlavním mestě Ruska se vydám přímým vagonem (nikoli vlakem) z Moskvy do Žiliny, kam bych měl podle plánu dorazit ráno v pátek 17. Do stanice Praha Hl.n. pak plánuji dorazit na večer téhož dne. Přímý spoj Moskva-Praha vyžaduje Běloruská tranzitní víza, což je zajisté nepříjemné komplikace.
Život v Pekingu se změnil. S očekáváním návratu se do mé mysli vrací melancholie. Už jsem tu viděl mnoho přátel přicházet i odcházet. Už je mi to vlastně jedno. Už jsem to zažil tolikrát. V Americe i v Německu a teď i tady. Mnoho nových přátel, mnoho noých zážitků. Nakonec se ale vše ztratí ve vzpomínkách. Už je mi to jedno. Už mne nebolí, když vidím odcházet ty, kteří mi byli nejblíž. Nevím, jestli je to dobře nebo ne. Bylo by romatické nechát se unášet vírem vášně, ale první láska je jen jedna, stejně jako první pobyt v zahraničí. To se nikdy nevratí. Jsem poučený, jsem pragmatický, ale troše melancholie se stejně neubráním.
Bojuji s leností! Je těžké pokračovat v kvalitní práci s očekáváním změn a nejistotou toho, co přijde. Musím si klást malé cíle. Musím dokončit tu diplomku, abych se mohl s klidem vrátit k psolednímu semestru ve škole. To bude vůbec zvláštní zážitek. Třeba to nikdy neskončí. Už tolikrát jsem si myslel, že tohle bude ta poslední vleká cesta, tohle bude poslední semestr ve škole. Všechno se ale vrací, vrací se to ke mně jako bumerang.
Rok v Číně se blíží ke konci, ale na tu pravou rekapitulaci bude ještě čas. Teď se ještě napsledy nadechnu toho špinavého vzduchu, naposled se pořádně rozhlédnu kolem sebe, než zamávám i těm psoledním přátelům své sbohem. Teším se domů!
